INVESTOVÁNÍ NENÍ PŘEDPOVÍDÁNÍ

Když většina lidí přemýšlí o investičních radách, myslí v pojmech předpovídání. Nemusíte předpovídat budoucnost, abyste úspěšně investovali. Bohatství se vytváří spojením přírodních zdrojů, intelektuálního kapitálu a finančního kapitálu za účelem ekonomického růstu. Jako investor máte nárok na podíl z ekonomického růstu, když jsou do něj investována vaše finanční aktiva a užívá je globální ekonomika. Nejde o "bezplatný oběd". Je to váš spravedlivý podíl ze zisků jako kompenzace za vložení vašich peněz do díla.

Jak tedy můžete nejlépe získat svůj podíl? Nejúčinnějším způsobem je rozmístit kapitál na veřejných trzích s kmenovými akciemi a dluhopisy široce diverzifikovaným způsobem určeným k získání míry návratnosti na globálním kapitálovém trhu. Se správným časovým horizontem a disciplínou můžete dosáhnout svých finančních cílů a s menším rizikem překonat většinu investorů.

Pamatujte si, že se nemáte soustřeďovat na to, co nemůžete kontrolovat. Nemůžete předpovídat výskyt takových událostí, jako jsou hypoteční krize, největší dluhová krize nebo ropná skvrna v Mexickém zálivu. Ale spolu se svým poradcem můžete kontrolovat své náklady, správně diverzifikovat, zavést správné rozdělení aktiv a zachovávat disciplínu, abyste udrželi kurz.

Až uvidíte na obálce nejnovějšího finančního periodika investiční prognózy, budete sledovat, jak řečníci v televizi přicházejí se svými předpověďmi a budete naslouchat svým přátelům a sousedům, jak se chlubí svými nejnovějšími velkými investičními plány, pochopíte, že spíše spekulují, než investují.

NEMOVITOST – STROJ NA PENÍZE?

Podle převládajícího mínění je byt či dům bezrizikovým strojem na peníze. Toto převládající mínění bylo ovšem vytvořeno v anomálních podmínkách.

1. Mnohaleté zmrazení bytové výstavby v ČR v době hospodářské transformace a krátce poté v důsledku bankovní krize po roce 1997
2. Vysoká inflace v období transformační fáze
3. Demografické faktory - "Husákovy děti"
4. Bezprecedentní hypoteční boom zhruba po roce 2001
5. Příliv zahraničního spekulativního kapitálu

Není tedy divu, že necelé tři desítky let vývoje českého realitního trhu v nestandardních podmínkách měly za následek rychlý růst cen a sním spojené vysoké mínění veřejnosti o nemovitostech jakožto výnosné a zároveň bezrizikové třídě investic. Mezi autory, kteří se dlouhodobě zabývají dynamikou cen nemovitostí ve vyspělých ekonomikách, kam už se můžeme zařadit, je profesor Robert J. Shiller.

Jaké je základní Shillerovo zjištění? Pro mnohé překvapivé: ceny bytů a domů dlouhodobě rostou stejným nebo jen nepatrně vyšším tempem než inflace. Reálné ceny amerických bytů byly v roce 2004 jen o 66% vyšší než v roce 1890. To odpovídá ročnímu zhodnocení ve výši všeho všudy 0,45 % nad inflaci. Do tohoto čísla navíc nejsou promítnuty náklady spojené s nutností neustálé rekonstrukce a přizpůsobování moderním standardům bydlení - ještě v roce 1940 nebylo 31 % amerických bytových jednotek vybaveno tekoucí vodou a 38 % nemělo vanu ani sprchu.

Profesor Shiller konfrontoval toto zjištění se zahraničím a došel k podobným závěrům: ceny bytů dlouhodobě stěží překonávají inflaci. Nejdelší časovou řadu indexu nemovitostí zkonstruoval profesor Piet Eichholz z amsterdamské univerzity. Eichholz počítal s cenami domů na Herengrachtu, což je jeden z nejstarších kanálů ve městě. Lokalita je mimořádně vhodná pro výpočet indexu cen nemovitostí, protože většina domů stojí bez velkých změn již stovky let a všechny záznamy o převodech jsou pečlivě archivovány.

Výsledek? V časovém rozpětí 1628 - 1973 rostly ceny po odečtení inflace jen o 0,2 % ročně. Bylo zapotřebí 350 let, aby se ceny domů v prestižní amsterdamské lokalitě zhruba zdvojnásobily. Shiller dodává, že nikde na světě neexistuje trh, kde by ceny nemovitostí rostly dlouhodobě výrazně vyšším tempem než inflace.

Co je hlavním motorem cen nemovitostí? Stejně jako v případě "obyčejné" inflace je to objem peněz v ekonomice. Ten samozřejmě souvisí s vývojem úvěrů a bankovnictví. Trh nemovitostí má i svoji brzdu nebo "bezpečnostní záklopku". Touto záklopkou je výše příjmů obyvatelstva. Jakmile ceny nemovitostí dostoupí určité úrovně, lidé na ně prostě nemají. Dlouhodobá data skutečně ukazují, že reálné příjmy obyvatelstva rostou mírně rychleji než ceny nemovitostí. Vývoj mezd obyvatelstva souvisí s objemem peněz v ekonomice, a jsme zase u ekonomických a finančních ukazatelů.

Zdroj: KOHOUT, Pavel: Finance po krizi Evropa na cestě do neznáma. Grada, Praha 2011. KOHOUT, Pavel: Investiční strategie pro třetí tisíciletí. Grada, Praha 2008.SHILLER, J. Robert: Investiční horečka. Grada, Praha 2010.

AKCIE PŘEDSTAVUJÍ RIZIKO. VYHÝBAT SE JIM TAKÉ!

Nepochybně hodnota akcií v čase kolísá více než u dluhopisů a nástrojů peněžního trhu. Proto, že majitelé akcií jsou prvními v řadě, kterým hrozí riziko ztráty, pokud se podniku významně nedaří. V té samé řadě jsou na jejím opačném konci majitelé dluhopisů. Zatímco majitelé dluhopisů mají smluvně slíbenou platbu úroků z propůjčených prostředků, majitelé akcií mají nárok na podíl z budoucích výnosů. Ale to jaké výdělky budou a jak je společnost použije, může investor s podílem na majetku společnosti v řádech max. procent (když jsme hodně štědří) ovlivnit velice těžko. Investor je tak lákán na případný podíl z budoucích výnosů, který může být potenciálně vyšší.

Proč tedy jednoduše neminimalizovat riziko velkého poklesu hodnoty investice alokací peněžních prostředků do aktiv, která jsou obecně považována za bezpečnější? Protože snaha vyhnout se kolísání spojenému s akciovými trhy tím že budu investovat do „stabilnějších, ale méně výnosných aktiv jako jsou právě dluhopisy a pokladniční poukázky mohu vystavit portfolio dalším rizikům, těm dlouhodobého charakteru.

Takovým rizikem může být, že portfolio postrádá investici s vyšším potenciálním výnosem a kvůli tomu se nepodaří dosáhnout kýženého finančního cíle. Také to může představovat, mnohem vyšší požadavky na investovanou část z aktivního příjmu investora. Dalším obecně podceňovaným rizikem je inflace. To že portfoliu se nebude dařit růst minimálně stejně rychle jako cenové hladině a prostředky tak ztratí postupem času svou reálnou kupní sílu.

Měli bychom mít neustále na mysli, že jakákoliv odložená spotřeba má smysl pouze tehdy, pokud pro mě v budoucnu představuje vyšší očekávaný užitek. V opačném případě je výhodnější mít z prostředků užitek již dnes a neinvestovat je  ale jednoduše utratit. Pro investory s delším časovým horizontem (5 a více let) je inflace, i když neviditelná, velice významná. A její riziko převažuje nad krátkodobými výkyvy, ze kterých se trh doposud vždy odrazil k dlouhodobému růstu.  Ať už pro tvorbu finančního majetku, nebo  čerpání  renty  z kapitálových výnosů je tak zastoupení akciové složky prakticky nezbytné.

„Akcie vždy byly a vždy budou nejbezpečnější dlouhodobou investicí.“ (Jeremy Siegel, profesor University of Pensylvania, investiční stratég Wisdom Tree Investments, autor řady knih)

KOMODITY

Komodity zahrnují přírodní zdroje jako zemědělské produkty (obilí, potraviny, vlákna), dobytek a maso, drahé a průmyslové kovy (zlato, stříbro, atd.) a energii (nafta a plyn). Do komodit můžete investovat různými způsoby, například prostřednictvím otevřených podílových fondů, futures kontrakty (sázka na budoucí ceny komodit), fondů obchodovaných na burze (tj. indexové fondy nebo ETF) nebo formou přímého vlastnictví (obvykle nepraktické kvůli ukládání).

Zastánci komodit vám řeknou, že komodity slouží jako zajištění před inflací a poskytují diverzifikační přínos. V krátkých obdobích to může být pravda, ale u dlouhodobých záležitostí byste měli zvážit toto:

1. Dobrým zajišťovacím nástrojem je někdy takový nástroj, který je vysoce korelovaný (pohybuje se společně) s rizikem, které se snažíte snížit z krátkodobého i dlouhodobého hlediska. Dobře diverzifikovaný koš komodit by měl být vysoce korelovaný s inflací velmi dlouhou dobu (to je vlastně podstata měření inflace). Z krátkodobého hlediska však ceny komodit mohou být velmi kolísavé – mnohokrát vyšší než inflace, což se velmi pomalu mění. Proto riskujete, když zakoušíte velký krátkodobý zisk nebo ztrátu s použitím komodit jako zajištění proti inflaci. Může to vyrovnat jakýkoli potenciální zajišťovací přínos.
2. Na rozdíl od tradičních aktiv komodity nevytvářejí výnosy, nenesou úroky ani netvoří obchodní hodnotu. Jsou to spekulační sázky, v nichž je na konci obchodu vítěz, nebo poražený. Komodity nevytvářejí žádný podíl ze žádného proudu výnosů. Kromě toho, portfolio akcií postavené na širokém základě už je významně svázáno s komoditami prostřednictvím vlastnictví společností zapojených do výroby energie, hornictví, zemědělství, přírodních zdrojů a rafinovaných produktů.

Věřím, že nepotřebujete alternativní investice ve svém portfoliu, abyste úspěšně investovali, zvláště když zvážíte jejich vyšší ceny, nedostatek diverzifikace a omezení likvidity.

Zdroj: GOLDIE, C. Daniel; MURRAY, S. Gordon: Co potřebujete vědět o investování. Pragma 2011 s. 83.

CO ZACHRÁNILO NOBELOVU CENU

27. listopadu 1895, rok před smrtí, podepsal švédský průmyslník Alfréd Nobel svoji závěť. Obsahovala podmínku, že Nobelovo dědictví musí být investováno do „bezpečných cenných papírů“, jejichž výnosy budou „každoročně rozdělovány ve formě cen těm, kdo se během předchozího roku zasloužili o největší prospěch pro lidstvo“. V případě Nobelovy nadace mělo jít o částky, jejichž reálná kupní síla by se v průběhu času neměnila.

V roce 1900, kdy nadace zahájila činnost, měla celkový majetek ve výši 31 milionů švédských korun. Záměr každoročně vyplácet částky stejné reálné výše však nemohl být dlouhodobě plněn. Zatímco v roce 1901 činila hodnota Nobelovy ceny 150 800 švédských korun, v roce 1923 to bylo pouze 115 000 korun. Uvážíme-li inflaci, byla reálná vyplácená částka ještě menší. Proč se správcům Nobelovy nadace nedařilo plnit podmínky závěti?

Důvodem byla především přijatá investiční strategie. Začátkem 20. Století byly za bezpečné cenné papíry považovány pouze státní obligace, půjčky kryté státními obligacemi, případně půjčky kryté obligacemi nebo nemovitostmi. Takovéto investice však byly málo výnosné (v reálném vyjádření dokonce ztrátové) a hrozilo nebezpečí, že jmění Nobelovy nadace bude jednou vyčerpáno. Proto správci nadace raději volili pokles vyplácených cen než nebezpečí vyčerpání nadačního jmění. Díky této změně se výše vyplácených Nobelových cen postupně zvětšovala.

Nobelova závěť nepočítala s globální explozí inflace během 20. století. I po roce 1946, kdy byla Nobelova nadace osvobozena od daní, pokračoval postupný pokles reálných hodnot vyplácených Nobelových cen. V roce 1950 měla Nobelova cena reálnou hodnotu ve výši 38% z původní hodnoty v roce 1900.

Obrat trendu nastal teprve v roce 1953. Tehdy na žádost správní rady nadace změnila švédská vláda pravidla omezující investování do různých druhů cenných papírů. Správci portfolia měli tedy volné ruce, aby mohli investovat do akcií.

Původní reálné hodnoty dosáhla Nobelova cena v roce 1991. Finanční cíl stanovený v Nobelově nadaci se tedy daří opět plnit teprve od tohoto roku. V roce 1999 představovala Nobelova cena částku 7,9 milionu švédských korun, což bylo v reálném vyjádření o 3,9% více než v roce 1998 a o 25% více, než kolik činila hodnota Nobelovy ceny v roce 1901. Později byla zvýšena až na 10 milionů švédských korun.

Jaké typy investic v portfoliu Nobelovy nadace nejsou? Zlato, starožitnosti, umělecké předměty. Zlato nepřináší žádné úroky ani dividendy. Jeho reálná kupní síla v dlouhodobém průměru stagnuje. Zlato je komodita vhodná spíše pro krátkodobé spekulanty a jako taková investičním cílům nevyhovuje.

Zdroj: Investiční strategie pro třetí tisíciletí, str. 23 a 24, Pavel Kohout